První plynárna zahájila provoz v Budapešti na pešťské straně 23. prosince 1856. Kvůli stále rostoucí spotřebě plynu v domácnostech v Budapešti byla na přelomu dvacátého století nezbytná výstavba moderního velkokapacitního plynárny.
Pro umístění plynárny byly vybrány pozemky v Óbudě, dostupné po silnici, železnici i po vodě. Mezinárodní výběrové řízení na celkový projekt plynárny vyhrál v roce 1908 Albert Weiss (majitel plynáren v Curychu), který byl pověřen vypracováním projektu, na němž spolupracoval také ředitel městského osvětlení Izidor Bernauer a inženýr Győző Schön.
Stavba začala v roce 1910 a do října 1913 byla většina budov dokončena a instalováno vybavení. Zkušební výroba byla zahájena 16. října 1913 a během několika měsíců mohly být odstaveny tři starší plynárny v Budapešti. Plynárna Óbuda byla slavnostně otevřena 15. června 1914. V té době to byla jedna z nejmodernějších plynáren na kontinentu, která byla schopna produkovat 250 000 m³ plynu denně.
(...)
Po první světové válce způsobily plynárně potíže nedostatek kvalitního uhlí i hospodářská krize. S rozšířeným používáním domácích plynových spotřebičů (plynových sporáků, plynových praček a ledniček, bojlerů) však již v roce 1938 roční spotřeba plynu přesáhla 100 milionů metrů krychlových.
Během druhé světové války utrpěly jak plynárny, tak plynárenská síť značné škody. Díky improvizovaným a dočasným řešením se však dodávky plynu do hlavního města brzy obnovily. Nedostatek kvalitního uhlí, stárnoucí infrastruktura a rostoucí poptávka po plynu však jasně ukázaly, že výroba plynu z uhlí již není udržitelná.
Během 80. let 20. století přešla Budapešť na zemní plyn a plynárny Óbuda byly vyřazeny z provozu v roce 1984.
Mnoho budov bylo zrekonstruováno a přeměněno na kancelářské budovy v obchodním parku Graphisoft.