Karl Bienert jun., tehdy již majitel liberecké firmy Karl Bienert & Sohn, zakoupil roku 1882 přádelnu bavlny firmy Bratři Cordellové v Bílém Potoce (založenou před rokem 1862) a přestavěl ji podle plánů stavitele Josefa Neissera.
Roku 1902 její zařízení modernizoval, zpracovával česanou a vigoňovou přízi. Továrna vyhořela v noci na 6. února 1913. Nové, železobetonové tovární budovy byly postaveny podle projektu Heinricha Ziegera z června 1913.
Ke čtyřpodlažnímu bloku přádelny je na jižní straně přiřazena turbínová hala a na straně západní potom strojovna a kotelna, při severní fasádě vede schodišťová věž s vodní nádrží. Samostatně stojí skladové budovy na sever od přádelny a trhárna východně od ní.
(...)
Byl instalován protipožární sprinklerový systém a parní kotel firmy Breitfeld-Daněk, který roku 1926 posílily dvě nové Francisovy turbíny zn. Voith. Architekt Heinrich Zieger pojal fasády továrny ve své charakteristické žluto-šedé barevné kombinaci. Emil Bienert zde vedl odpadovou přádelnu, jež zpracovávala produkty okolních trháren.
Po roce 1948 se továrna stala součástí n. p. Fryba, později n. p. Bytex, a v letech 1990–2001 zde působila Mykana, a. s. Areál následně zakoupil současný majitel, který zde zřídil restaurátorskou dílnu historické techniky a Jizerskohorské technické muzeum, v bývalé trhárně byla nedávno otevřena sezónní kavárna. Autenticky dochované budovy s cennými sbírkami historických textilních strojů a letecké techniky jsou více než dvacet let vyhledávaným turistickým cílem, příležitostně se tu také pořádají nejrůznější kulturní a společenské akce.