Areál městských jatek budovalo město Moravská Ostrava od počátku 80. let 19. století, nejprve adaptací a přístavbou hostince blízko dobytčího trhu. V letech 1890–1891 dostala jatka první moderní chladírnu, kterou podle projektu brněnské strojírny Brand & Lhuillier provedl místní stavitel Clemens Hladisch, roku 1893 přibyla již nedochovaná budova hovězí porážky.
Roku 1903 areál doplnila budova nová budova vepřové porážky, a především její dnešní výšková dominanta, budova nové chladírny se strojovnou. Na jejich projektu roku 1902 s Pražskou strojírnou, dříve Ruston & Co., jež dodala strojní zařízení, spolupracoval přední domácí odborník na tento typ staveb, varnsdorfský městský stavitel Anton Möller (1864–1927), který navrhl jatka či chladírny také ve Varnsdorfu, České Lípě, Jablonci nad Nisou, Terezíně, saském Neugersdorfu, Tanvaldu a Kraslicích. (...)
Stavbu provedl ostravský stavitel Ignaz Felix. Komolá třípatrová věž chladírny s výparníky a nádržemi na horkou a studenou vodu je od roku 1987 památkově chráněna, v roce 1994 se podařilo památkovou ochranu rozšířit a také na přiléhající budovu vepřové porážky z roku 1903 a také starší chladírnu z roku 1892, v téže době však byla snesena dřevěná helmice věže, která už nebyla obnovena.
Rozšíření jatek směrem ke Stodolní ulici č. p. 3204 s klasizujícím průčelím do Porážkové ulice navrhnul roku 1925 rovněž specializovaný berlínský architekt Walter Frese (1872–1949), autor jatek v Oldenburgu, Bochumi, Rostoku nebo Záhřebu. Roku 1965 původní funkci areálu převzal masokombinát v Martinově a byl pak využíván jako garáže a sklady Technické a zahradní služby města Ostravy.
Roku 1995 jej získala společnost Bauhaus, která v jeho sousedství roku do roka postavila typizovanou velkoprodejnu.
V červnu 2016 budovy získalo zpět město Ostrava, které v lednu 2017 vyhlásilo architektonickou soutěž na jejich konverzi pro městskou galerii PLATO. V soutěži, které se zúčastnilo osm týmů, vyhrálo pražské studio Petr Hájek Architekti, druhý skončil bratislavský ateliér GutGut následovaný Robertem Koniecznym z ateliéru KWK Promes z Katovic. A právě polskému architektovi (kvůli neshodě mezi městem a vítězem soutěže na smluvních podmínkách) byl v roce 2018 projekt konverze jatek svěřen.
Koncept rekonstrukce vychází z Konieczného oblíbené pohyblivé architektury (Moving architecture), kde díky otočným segmentům – de facto postmodernistickým vratům s texturami původních, leč omítaných zdí – vzniká vskutku demokratický prostor otevřený komukoliv. Nově zrekonstruovaná jatka, která dnes obklopuje zahrada, navržená ve spolupráci se permakulturní designérkou Denisou Tomáškovou, byla otevřena veřejnosti v květnu 2022.
V roce 2024 byla nominována mezi sedm finalistů Mies van der Rohe Awards.