Areál dal v letech 1839–1842 vystavět Alois II kníže Liechtenstein podle projektu inženýra stavební kanceláře svého zdejšího panství Matyáše Čermáka (1779–1854). Patrové budovy tvořily v severním křídle pivovar a v jižním sladovnu, západní, podél silnice, sloužilo jako obytné a kancelářské a otevírá se průjezdem do dvora, v něm celek doplnila nezvyklá, osmiboká budova žentourového mlýna.
Na konci 19. století, kdy jej měl v nájmu sládek Jindřich Österreicher, byl pivovar jako mnoho jiných v Čechách, modernizován a přestavěn podle plánů a dodávkou smíchovské strojírny Ringhoffer: v letech 1890–1892 byl postaven nový hvozd a v letech 1896–1897 varna na parní pohon, přistavěny spilky a rozšířeny sklepy. (...)
Přístavby bednárny a stáčírny ve dvoře byly provedeny po roce 1924, kdy pivovar koupila akciová společnost okolních hostinských, z let 1931–1932 pak pochází dodnes dochované zařízení varny, které pak sloužilo v majetku státu až do roku 1987, v roce 1994 byl ukončen i provoz sladovny.
Roku 2001 celý areál od města zakoupila společnost s. r. o. „Dej Bůh štěstí“ a započala s postupnou rekonstrukcí budov a obnovou původní technologie.
Od roku 2009 zde provozuje hostinec s minipivovarem a především Národní muzeum pivovarnictví, které vytváří a spravuje sbírku zařízení z již zničených pivovarů a sladoven a také rozsáhlý archiv. Od roku 2018 je celý areál pivovaru památkově chráněn, jeho stavební obnova se v současnosti dokončuje.